Nejběžnější varianta sestává z rubáče, rukávců, fěrtochu nebo sukně, fěrtůšky a kordulky či kabátku. Rubáč se skládá z horního dílu, zvaného opléčko,

které bývá ručně tkané na tkalcovském stavu, nejčastěji vzorem “činovati”. Jsou dva typy, "na desku” nebo “hrázkový” vzor.

Na horní díl navazuje spodní díl sukňového typu.

RUKÁVCE

Rukávce jsou ušity z bavlněného plátna, bývají bohatě ručně vyšívané, límec tzv. obojek zdoben navíc ještě tzv. “čipkami”.

Výšivky na rukávcích jsou buď jednobarevné /bílé,žluté/, dvoubarevné /černobílé, žlutočerné, žlutomodré aj/ nebo barevné /základ tvoří červená, bílá a žlutá/.

Kombinaci dotváří modrá nebo černá barva, pak se jim říká modrostrakaté či černostrakaté rukávce.

FĚRTOCH

Fěrtoch se opásává dozadu přes rubáč.

Jsou dva druhy bílý a žlutý. Na horním okraji fěrtochu je našit lémec s výšivkou (forma a podpustek), jež má mnoho druhů a barev.

SUKŇA

Sukňa je všednější krojovou součástí, opásává se zezadu dopředu.

Je vyrobena z barvotiskového plátna s černým nebo tmavěmodrým podkladem a žlutým vzorem.

Je naskládána do šiřších záhybů sežehleny podle vzoru. Nejčastějšími vzory jsou parožkový, pantlový, slimáčkový a zvonkový.

Lémec sukně je ozdoben tkanou nebo barevně vytkávanou pentlí, pod níse našívá "hadovka" (červenobílá nebo modrobílá).

V některých horňáckých obcích se zdobí i třpytivými flitry.

FĚRTŮŠKA

Fěrtůška se opásává zepředu dozadu přes rubáč a menší část fěrtochu nebo sukně, nesahá dál než za boky. Skládají se do úzkých záhybů, podle uspořádání kvítečků ve vzoru látky

a podle vkusu majitelky se sežehlovaly na různě široké sklady. Podobně jako sukně a fěrtochy sahaly také fěrtúšky ženám pod kolena.

Vlivem módy po I. světové válce se sukně začaly zkracovat, dodnes sahají mírně nad kolena.

Nejvíce se nosí kartúnová a turecká fěrtúška červená. “Kartúnka” je ušita z bílého plátna s barevnými kvítky, podle velikosti a rozmístění kvítků na látce se odvozují jejich názvy:

chlápová, drobná chlápová, zvonková, hrázková, rádečková, kozí oči, drobnokvítková aj.

Některé kartúnové fěrtúšky jsou uprostřed zdobeny černým nebo modrým stinkem, spodní okraj je obrouben, ostinkován a ozdoben řetízkem.

V některých horňáckých obcích se spodní lemy zdobí i černou nebo modrou krajkou.

K pasu se fěrtúšky přivazují červenýma, žlutočervenýma či žlutomodrýma haraskama,někdy také červenýma galúnkama.

TURECKÁ A MODRÁ FĚRTŮŠKA

Turecká fěrtúška je zhotovena z červeného tureckého šátku nebo z kupovaného červeného plátna s drobnými kvítky.

Jsou lemovány krajkou kolem spodního okraje a po bocích asi do jedné třetiny délky. Krajka se našívá i vodorovně nad spodním okrajem.

 Modrá fěrtůška je ušita z tmavomodrého plátna, obě poloviny jsou svisle sešity bílým stinkem (valašským), dolní okraj je opět ostinkován.

Bývá zdobena ještě navíc bílou výšivkou dole nebo shora dolů podél širokého stinku, některé jednodušší jsou zdobeny jen bílou “hadovkou”.

Nosí se k ní nejčastěji také srcové kaničky.vodorovně nad spodním okrajem. Fěrtúšky se přivazují “srcovýma kaničkama”, bílými povijany nebo modrýma haraskama.

Glotová fěrtůška je smuteční, zhotovena z černého plátna prošita zelenou nebo černou nití nebo zdobena černou krajkou. Přivazují se zelenýma nebo černýma kaničkama.

Fěrtůšky se šijí i z jiných šátků - brněnských lehkých, černých potahovaných, jsou jednodušší, zdobeny pouze krajkou.

K pasu se přivazují srcovýma či černýma kaničkama nebo bílými povijany. K všednímu ka pracovnímu oděvu nosí ženy také modrotiskové fěrtůšky s bílými vzory.

KORDULKA

KABÁTEK A LAJBL

Kabátek se obléká stejně jako kordulka na rukávce, je to další z variant ženského horňáckého kroje. Je ušitý z červeného nebo zeleného sukna,

zdobený sametovými pentlemi a vyšívaný řetízkovým stehem. Lajbl se obléká za chladnějšího počasí na rukávce a kordulu či kabátek.

Je vyroben z bílého sukna, sahá do pasu a má volnější střih. Je zdoben ruční výšivkou barevnou pro mladší, ohrnutí rukávů jsou nejčastěji červené barvy.

Starší ženy nosí lajbly celé vyšité modře, ohrnutí rukávů a knoflíky jsou též modré barvy.

Klasická varianta mužského horňáckého kroje se skládá z košele, tzv. šňůrkovica, modrých nohavic, prucleku a kabátu.

Pracovní varianta mužského horňáckého kroje se skládá ze šňůrkovice, plátěných traslavic, zástěry zdobé tkaným vzorem.

ŠŇŮRKOVICA

Šňůrkovica je ušita z bavlněného plátna. Barva výšivky se rozlišuje podle jednotlivých obcí na Horňácku.

Například ve Velké nad Veličkou se nejčastěji nosí černobílá výšivka, dříve i barevná, žlutá sváteční (pro ženicha).

V Lipově a Louce mají muži košelu výšitou modře a třeba v Javorníku zase žlutě.

NOHAVICE

Nohavice se šijí z modrého sukna, jsou zdobeny barevnou výšivkou. Součástí je řemen, který si muž opáše dvakrát kolem dokola.

Svobodní mládenci si dávají do nohavic bílý šáteček vyšívaný červenou barvou křížkovým stehem. Více v sekci KROJOVÉ DOPLŇKY.

PRUCLEK

Další částí je vestička neboli pruclek. Pro svobodné ze sametu v tmavěmodré barvě s ruční výšivkou ve předu i vzadu.

Ženatí a starší muži nosí pruclek ze světlého sukna zdobený zlatými knoflíčky a opět bohatou ruční barevnou řetízkovou výšivkou.

KABÁT NEBO HALENA

V chladnějším období nosí muži ke kroji KABÁT nebo HALENA ušité ze světlého sukna. V mrazivých dnech pak muži oblékají kožich dubeňák. 

Nejmenší děti se oblékají do šubaňky ušité z tenkého plátna zdobené barevnou výšivkou.

Děvčátka do 3let mívají na sobě vyšívané rukávečky, gargulku (čepeček) se stejnou výšivkou jako na rukávcích

a šatečky z tureckého potiskového plátna (dříve z tureckého červeného šátku).

Chlapci nosí z tenkého plátna šňůrkovici, traslavice, pruclek z tmavěmodrého sametu, vyšívaný šáteček do cípu uvázaný kolem pasu.